V rybách se holt vyznám, to jste mohli konečně vidět ve včerejším dílu Masterchefa :)
Paradox je, že jsem v týdnu, kdy jsem vypadla měla domluvenou schůzku v rybárně, protože jsem věděla, že ryby jsou moje slabina.
Přiznám se, že jsem v noci po vypadnutí oči nezamhouřila. Hlavou se mi honilo tisíc věcí, jak jsem to mohla udělat lépe. Třeba na limetkové štávě s trochou koriandru, jenže já nechtěla být zaměřená pouze na asijskou kuchyni. Mohlo by se mi to vymstít. Zátěžové vaření, po testu "poznej rybu", které probíhalo v 01h ráno (na place jsme byli od 07.30h), ač vydržím hodně, bylo již nepříjemně únavné, takže moje hlava vypla, a já jsem improvizovala. Přesto si myslím, že moje odlehčené fish and chips, bych mohla v klidu podávat komukoliv k obědu, a výsledek by nebyl tristní, jak označil můj pokrm porotce Raditsch.
Myšlenka, že asi vařit neumím, a vše co jsme doposud dokázala v tomto oboru je na nic, mě chvíli pronásledovala, ale už je pryč.. Člověk získá po chvíli odstup a vidí věci jinak. Jak řekla kamarádka Mira, rychlá smrt je nejlepší. Je to fakt.
