Dostala jsme k Vánocům gurmánský zážitek Chef‘s table, kterého jsem se zúčastnila.
Večeře o pěti chodech párovaných s vínem, připravená nejlepšími pražskými šéfkuchaři.
Musím říct, že večer byl úžasný. Bohužel však stůl, kde jsem seděla, byl obklopen páry a moc se nemluvilo. Ani „small talk“, což mám v Anglii ráda, protože člověku není trapně. Cizí muž nebo dáma se s Vámi dokáží bavit hodiny o počasí, což otevírá možnosti i jiné konverzace. To mi ten večer chybělo. U stolu nás bylo 9 a jedna židle zůstala neobsazená, a na ní se během večera střídali šéfkuchaři, aby s námi mohli pohovořit nejen o jídlech, které jsme právě ochutnali.
Naštěstí bylo toto místo vedle mě, a tak jsem se vyptávala na vše, co mě zajímalo, měla jsem to, jak se říká: „z první ruky“.
Nejvíce mě zaujalo menu podle šefkuchaře Lukáše Želechovského z Buddha baru, který nám prozradil, že ve všech ostatních Buddha barech, které jsou po celém světě, se skládá menu z 20 procent jídel, která jsou ve všech filiálkách, a 80 procent si musí vymyslet kuchař dané země. Pokud jeho jídlo zaujme, přidá se právě do zmíněných 20 procent, které se podávají v celé světové síti. Lukášovou menu se do této skupiny dostalo hned dvakrát.
První chod byl od Marka Radishe z Kampa parku, na kterého jsme se těšila, neboť mě zaujal v Master Chefovi. Jeho tuňák, foie gras, kachní prsíčka a maracuja byla pro mě dokonalá kombinace.
Zmiňovaný Lukáš Želechovský připravil mušle svatého Jakuba, satay omáčku a shitake houby, doslova mě to ohromilo. Už na pohled bylo jídlo výborné. Omáčku z koriandru, na kterou jsme dostala od něj tip, rozhodně vyzkouším.
Jiří Král z Aureole byl velmi sympatický. Jeho mangalica, lanýže, jeruzalémské artyčoky, zelenina a miso, bylo něco úžasného.
Následoval dančí hřbet, dýňové pyré, kaštany, černý rybíz od Romana Dolejše z La Gare.
Dezert od Lucie Průšové z Chocolatier-pattissier byl moc dobrý, i přesto, že dezerty většinou z menu vynechávám, tak tento jsem vyškrabávala z talíře :) Biscuit Joconde, krokant, kompot z citronů, krém bavarois.
Na závěr jsem si dala digestiv ze zralých hrušek od Barona Hildprandta. Většinou se po hruškovici otřesu, ale po této ani trochu J. Jen co večeře skončila, běžela jsem plná dojmů za holkami do jednoho dejvického baru, abych jim to vše mohla vyprávět, i jim se sliny sbíhaly
