První dny měsíce července jsem se vydala na cestu na jihovýchod Itálie, do města Bari. Těšila jsem se na proslulou italskou gastonomii, ale co se jídla týká, bylo to trochu zklamání. Na každém rohu na Vás vykukují cedule s panini sedviči, panini a zase jen panini, dokonce pár metrů od hotelu bylo bistro s holandskými hranolkami, kde bylo stále plno.
Co však musím ocenit a moc se mně líbilo, byly samozřejmě kavárny, které jsou skutečně na každém kroku. Ráno zasednete jako turista ke stolku objednáte si espresso nebo capuccino, k tomu croissant, a pozorujete rychle se měnící klientelu, která si nesedá, jen se opře o bar vypije svoje café, zhltne croissant a odchází. Než přicházejí další, hbytě barista zamete všudy přítomné drobečky pod barem, a už zvesela podává nové café. Práce v kavárnách je vyloženě mužská záležitost. Jednou se nám dokonce stalo, že za sednutí v kavárně na zahrádce jsem si měly připlatit 10 euro, raději jsme tedy postály po vzoru Italů u baru :)
Většinou když někde cestuji ráda nakupuji věci na piknik v místních supermarketech, proto mě příjemně překvapilo carpaccio na táccích, jako u nás prodáváme maso, pěkně i s rukolou a parmezánem.
Mimochodem sýry nebyly vůbec špatné, stejně tak různé tvrdé salámy a šunky, to vážně Italové umí! Možná se ptáte a co víno? Ano i to jsem si nemohla vynachválit, při jedné cestě na pláž jsme se zastavily v městečku Monopoli na trhu, kde jsme si nechali v místní vinotéce natočit "stáčené", rozdíl je docela velký ve formě "petek" u nás máte maximálně 2l, ale u nich Vám nic menšího než 3l nenatočí :). Na trzích vždy určitě šáhnětě po záplavě oliv všech možných druhů a zpracovní, nebudete litovat.
První večer jsme vyrazili do restaurace v Bari, kde jsme chtěli ochutnat místní specialitu, které se říká Orecchiette. Těstoviny ve tvaru ouška.
Orecchiette ragů Orecchiete frutti di mare
Druhý den jsme si půjčili auto, neboť jsme chtěli vidět ty nejlepší pláže a ochutnat jídla i v jiných častích Apulie. Ani jedna z nás se nechtěla mačkat na městské pláži přímo v Bari, kde byla hlava na hlavě.
Na doporučení místních jsme v Ostuni vyrazily do místní rybí restaurace " Pescheria Delfino", jenže jsem si špatně vybraly. Mix mořských plodů a ryb vypadal ve studeném baru, kde jste si mohly vybrat cokoliv, z čeho Vás oči přecházely, neuvěřitelně lákavě, ale zpracování smažením ve strouhance na pánvi, vše totálně "zabilo". Záviděly jsme dvěma mladíkům u vedlejšího stolu, kteří mlaskali nad obrovskými humry. Naštěstí jsme poslední den přímo v Bari využili gastronomického průvodce a šly se najíst do rodinné rybí restaurace"Trattoria Giulio Cesare" . V prostředí plném fotek majitele se známými osobnostmi seděli u jednoho stolu pánové ve věku našich dědů a hodovali při dívání se na Terminátora. Byly jsme pro ně asi po chvíli stejně dobrá podívaná, pže víno nám chutnalo převelice, a jídlo co jsme si objednaly při blikání blesků našich mobilů pomalu vystydalo. A co jsme si daly? Předkrm bruschetta s rajčaty a bazalkou pokapaná citronovým olejem, lahoda, olej jsme si přivezly i domů.
Mořské plody tentrokrát ogrilované, čerstvé, báječné.
Druhý předkrm špagety s bazalkou.
Hlavní chod celá grilovaná chobotnice, a steaky z telecího masa, to jsme si trochu popletla objednávku, ale maso je maso :).
Číšníkovy jsme se asi líbily, proto na závěr nám zdarma nabídl "šnaps" pod názvem Elixír noci :) Chutnal jako náš fernet, jen těch procent alkoholu měl zaručeně víc.
